AST Stráž pod Ralskem - Příhody čáslavských divochů

Zápis z příhod čáslavských divochů

Akademie stolního tenisu

Stráž pod Ralskem 8.8. – 14.8. 2010

   Po roční pauze jsme letos vyjeli opět na letní pinčesové soustředění. Znovu na osvědčenou akademii stolního tenisu (dříve kemp stolního tenisu) Míry Cinibulka, která se letos poprvé nekonala v Raspenavě v Jizerských horách, ale ve Stráži pod Ralskem. Nakonec se tento přesun ukázal jako šťastný, neboť v době našeho odjezdu do Stráže byla Raspenava silně zasažena povodněmi. Letos jsme poprvé v historii vyrazili na soustředění bez svého oddílového předsedy, který nám dal těsně před odjezdem nesnadný úkol, totiž abychom neudělali svému oddílu v cizí konkurenci ostudu. Naše výprava byla pro tento cíl poměrně dobře sestavená. Těžko bychom hledali v našem čáslavském oddíle slušnější, rozumnější, ukázněnější či zodpovědnější členy než

Karel,

Pavel,

Zdenda,

Jasánek,

Cýra,

Michal,

já a

Venda .

Přesto jsme Danovu výstrahu brali s patřičnou vážností a od prvních okamžiků udělali vše, co bylo v našich silách, abychom po našem návratu mohli s Danem mluvit s klidným svědomím a hlavou vztyčenou.

   Během cesty se nic zvláštního nestalo

.

Upřímně řečeno, město na nás hned od první chvíle neudělalo dobrý dojem. Z hotelu Diamo, kde jsme byli ubytovaní nebylo vidět nic než hnusné paneláky .

Dvě hotelové hvězdičky asi poměrně přesně vystihují skromnější interiérové prostředí, což se nám povětšinou jevilo jako nevýhoda. Na druhou stranu naše noční zpívané večery (mnohými barbary z jiných pokojů označovány velmi nepřesně jako diskotéky(!!!), ačkoli jsme popěvovali výhradně písně lidové a punkové), by se těžko setkaly o druhé hodině ranní s takovým tichým pochopením jako právě zde. Z vděčnosti jsme proto složili jednu píseň právě o našem hotelu. Snad jen jeden malý nepříjemný incident jsme měli na Diamu. Když asi druhou noc šlohli “záchodový banditi“ klíč od záchodu z pokoje, kde spal Zdenda s Jasánkem (ten jejich hajzl jsme pochopitelně předtim zamkli) a mazaně ho dali na recepci do ztrát a nálezů, poslala paní vrátná údržbáře, aby záchod odemkl a nebyla ochotná kdovíproč klíč hochům znovu vydat, přestože se byli schopni legitimovat svými platnými občanskými průkazy.

   Pingpongový tréninkový plán byl letos podle našeho názoru složen velmi dobře. Jednomu se chce dokonce říci, že tréninky byli nejlepší ze všech čtyř soustředění, kde jsme zatím byli. Od samotného rozcvičení přes herní kombinace se nám zamlouvalo vše, co trenéři vymysleli, tedy snad kromě STP v úterý a ve čtvrtek odpoledne, ta se líbila jen Zdendovi. Naše spokojenost se dá přičíst dost možná tomu, že naši trenéři Michal Vávra a Jakub Borůvka  absolvovali už několikátý kemp, jak si to vysvětluje Cinda. Každopádně, co se týká pinčesových tréninků, nebylo letos skutečně co zásadního vytknout.

   Zatímco “oldies“ pravidelně obětovali odpolední tréninky ve prospěch cyklistických výletů, my, “youngies,“ bez Jasánka, který neměl kolo, jsme kola vytáhli ve středu odpoledne, abychom v jejich sedlech zdolali nějaké zříceniny na okolních kopcích. Nakonec, neboť nás zdržel déšť, vyšlápli jsme pouze na dvě, Děvín a

Stohánek , ale byla to příjemná projížďka. Cýra by dost možná zvolil slova popisující heroismus. Vůbec poprvé si mimochodem zašpinil své dva roky staré kolo.

   V samotné Stráži pod Ralskem je kromě věznice a historie spojené s těžbou uranu velmi zajímavý také nenápadný obchůdek se 112 (ano, je to tak, slovy stodvanácti) druhy domácí kopečkové zmrzliny . Kromě všemožných výborných ovocných i alkoholických příchutí bych obzvláště doporučil slanou zmrzlinu moravské uzené, ve které se odráží znaky poctivé práce zmrzlináře v podobě malých kousků uzeného masa v samotné zmrzlině. Chutí se moravskému uzenému celkově dokonce vzdáleně podobá. Je to tak nepředstavitelně hnusné, že zážitek z ochutnání takové zmrzliny posune lidské představy o chuti zase o kousek dál. Rozhodně doporučuji každému.

   Škoda, že kvůli povodním v těchto dnech zadržovalo místní jezero nadměrné množství vody a nebylo proto možné vyzkoušet vodní lyže. Na ně jsme se sem dost těšili. Volný čas jsme z větší části obětovali budování dobrého jména čáslavskému oddílu stolního tenisu, tedy důležitému úkolu, který nám předseda před naším odjezdem uložil. Kromě již zmíněných zpívaných a hlasitých Bang!ových večerů, jimiž jsme si získávali trpělivě každým dnem oblibu v hotelu, jsme navazovali kontakty s obsluhou v místních restauračních zařízeních a já sám jsem pak na sebe vzal úkol nejobtížnější.

   Nebylo jednoduché sehnat schopného spoluhráče na turnaj dvojic v petanque. Přiznám se, že čirá náhoda mi pomohla, když jsem nakonec mohl vytvořit tu nejlepší dvojici na kempu s ostravským pinčesářem Radkem Zajacem a stejně tak náhoda dopomohla tomu, že jsme byli šťastně nalosováni do vyřazovacích bojů do opačné části pavouka než Mirek Cinibulk. Po dvou dnech usilovného petanqueového boje za mokra i deště se to však nakonec podařilo. Ano..., ve velkém finále s mohutnou diváckou kulisou se nám podařilo s vypětím všech sil těsně 13:10 prohrát se samotným Mírou Cinibulkem a jeho spoluhráčem trenérem Lukášem Borůvkou .

   Na základě výše zmíněných událostí radostně prohlašuji, že jsme čáslavskému oddílu stolního tenisu letos rozhodně ostudu neudělali, ba naopak, jeho jméno nás předchází!

Filip

Odkaz na the best fotky (ořezané): zde

Odkaz na veškeré fotky ve full kvalitě (rajče): zde